| |
HVĚZDY
Hvězdy s nebe
prší hustě a snáší se proti zdem,
noc je temná, divná světla,
vybíhám hned z domu ven.
Opojeny z husté záře,
řítí se jak zpité,
dopadají na chodníky,
cinkají jak zlaté.
Dopadají,
umírají,
pomalinku hasnou,
blednou.
Jednu zvednu,
jak jsi krásná,
nechci,
abys zhasla.
Sáhnu rukou do oblaků
s převelikou vůlí,
hvězdu v dlani živím teplem,
aby zůstala mi.
Věším hvězdu na oblohu,
už jen její tělo,
záře, jas a celá síla
z hvězdy vyletělo. |
|
CESTA
Lásko, kde jsi?
Létali jsme v oblacích
a naše srdce bila jedním tepem.
Kde jsi?
Nevidím tě, necítím —
Kde jsi?
Mou náruč rve bolest
(výkřik)
Šla jsem v míru,
světlo nad hlavou i v nitru —
Ty to víš,
vždycky když se přiblížíš.
Teď překročím ten další práh
a můj pláč tu zůstane.
Já to vím
(silný výdech)
Naše láska byla navždy,
a nic víc, nic dalšího, už nic —
Teď jsem všude,
beznaděj je pryč.
Můj tep tluče všemi rytmy světa:
bum bum jak buben bum
v harmonii tónů Stvoření
Pozvedni svou duši v hmotě zakovanou,
vedu tě, tak dýchej přece —
Vstaň a žij!
Motýli na louce v omamné vůni sena, vážky nad vodou, pak vrány, sníh
a zase trocha jar…
Je čas.
Rozervi okovy
a osvoboď se z bolestného pláče
Neboj se
jsem u tebe
neboj se už
jsem tady
jsem s tebou —
Podívej, jsme věční.
|
. |
JEDEN ŽIVOT
Nebe bez oblak zakašlalo pod stolem.
Chci poznat svět,
brečelo
a
sípalo přerývaně mezi vzlyky.
My zatím plujem kolem na hladině duhy,
a z těl nám raší statisíce prstů.
Ty prsty nelze udržet,
když se boří do bezbranné modři,
hrabou a hrabou
drtivě a silně.
AU!
Ledový střep rozevřel ústa jednoho bříška.
Rudá v blankytu
a šmolka v krvi,
obojí se mísí v pohanských křečích.
Drž mne pevně,
ať cítím tvou lásku
na našem malém člunu v moři,
drž mne pevně,
až bude vítr rvát mé srdce, duši z těla |
|
